VFL - všeobecný průkaz radiotelefonisty

Osobní zkušenost při skládání zkoušky VFL. Jsem člověk, který je trochu nervák a na Internetu se objevovaly protichůdné informace o tom, jak to na takové zkoušce chodí. Jeden tábor zastával názor, že je to brnkačka, druhý zase, že to je náročné - prostě jak to člověk cítil, tak to napsal. I já tedy popíšu pár dojmů ze samotné zkoušky

Pro své nové povolání jsem potřeboval průkaz VFL – Všeobecný průkaz radiotelefonisty letecké pohyblivé služby. Tento průkaz vydává ČTÚ – český telekomunikační úřad na základě úspěšně složené zkoušky vás opravňuje používat letecké radiostanice a komunikovat v angličtině při letecké radiokorespondenci. Zkouška samotná se skládá z testu a ústní části, ke které jste připuštěni až po úspěšném absolvování písemného testu na 90%.

Pro většinu létavců je otázkou, zda se má cenu pokoušet při první návštěvě ČTÚ o zkoušku VFL nebo si vyzkoušet průběh přezkušováni na zkoušce OFL – Omezený průkaz radiotelefonisty letecké pohyblivé služby, který vás opravňuje používat radiostanice pouze v českém jazyce. Pokud máte nějakou mírně pokročilejší znalost anglického jazyka, určitě doporučuji vrhnout se rovnou na VFL.

Písemný test se skládá ze 3 částí:

1. Radiokomunikační předpisy
2. Radiokomunikační provoz
3. Elektrotechnika a radiotechnika

Otázky z minulých let jsou k dispozici na stránkách ČTÚ , stejně jako informace o tom, jakým způsobem se přihlásit na zkoušku.

Otázky jsou na 99% totožné, a pokud se na ně párkrát podíváte, nemůžete test neudělat. Mě velmi pomohla pomůcka od jednoho člověka na Twitteru, který mi poskytl vlastní Google databázi testových otázek (díky).

Ústní zkouška je o trochu větší oříšek, zejména pro někoho, kdo létal jen 2 roky na L-13 Blaník a to z 90% okolo letiště v Letňanech. Upřímně, já moc postupy pro navazování radiokokorespondence neznám, ale vzhledem k tomu, že byl mým examinátorem bývalý pilot z obletové laboratoře (tedy přímo z mého nového působiště) a zároveň nejdu na pilotní místo, dostalo se mi snad nějakých úlev a nebyl na mě kladen tak přísný metr jako na případné piloty.

Ústní zkouška se sestává z následujících okruhů:

1. Četba, překlad a porozumění AJ textu – na 90% nějaký kus předpisu, zejména si dávat pozor na překlady czenglismů – procedure není procedura, ale postup atp.
2. AJ hláskovací abeceda – nutnost
3. Komunikace v AJ při vstupu do CTR – já jsem dostal let ze Kbel na Ruzyni přes bod November. No nakonec jsem se dostal až na finále, ale měl jsem protiprovoz a některé záměrně špatně zopakované informace – prostě vás chce přezkušující rozhodit a poznat, jestli reagujete nebo máte jen namemorované nějaké fráze.
4. Znalost základních definic, slov a frází – například break break, confirm, affirm, negativ atp.
5. Poslech a zápis informací z ATIS
6. Znalost základních definic, slov a frází – například break break, confirm, affirm, negativ atp.
7. Zkouška rádia – stupně čitelnosti
8. Sestavení tísňové/pilnostní zprávy – připravte si nějakou předem – Mé dé, mé dé, mé dé, CSA 123, broken windscreen, emergency descend to FL 100

Pro přípravu na ústní část doporučuji, abyste si to prošli jako dialog s nějakým pilotem nebo přímo ATC – já měl díky svým kolegům možnost si zkusit virtuální dialog při vstupu do CTR a bylo to opravdu přínosné, protože mě to minimálně zbavilo ostychu a dostal jsem i nějaké rady a perličky, na co si dát pozor.

Pokud chcete větší jistotu, dá se koupit i online přípravný kurz , ale moje osobní zkušenost je, že to jde i bez nich.

Pokud byste měli nějaký problém s ČTÚ, například, že během pandemie nebyly otevřeny žádné termíny pro zkoušky, dá se udělat tento kurz takzvaně na „Holanďana“, kdy vás online přezkouší člověk ze zahraničí a vydá vám průkaz, který vám musí ČTÚ převést na český. Cena je ale řádově vyšší, tak pokud nemáte přímo averzi vůči ČTÚ, máte trochu času na naučení a chcete ušetřit, jděte cestou ČTÚ, není se čeho bát.